Střelecké odznaky

S platností od roku 1928 byly v Československé armádě zavedeny odznaky pro střelce z pušky, lehkého i těžkého kulometu a pro střelce z minometu. V roce 1929 byly zavedeny odznaky  pro mířiče dělostřelectva i pro dělovody a v roce 1938 byly zavedeny nové odznaky pro další zbraně a zároveň byly stanoveny jejich názvy vzhledem k diferencovanému stupni obtížnosti získávání odznaků. Jedná se o odznaky:

• pro střelce, střelce první třídy a výtečného střelce z pušky, z lehkého, těžkého a velkého kulometu, z pěchotního kanónu,

• pro střelce a střelce první třídy z minometu,

• pro vrhače granátů a granátníky, vrhače a granátníky první třídy a výtečné vrhače a granátníky,

• pro mířiče a dělovody.

Odznaky zavedené v roce 1928, 1929 a 1938 se liší zejména v počtu jednotlivých prvků nebo-li částí, ze kterých byly sestavovány, a v tloušťce materiálu, z něhož byly vyrobeny.

Všechny odznaky pro střelce zavedené v roce 1928 a pro mířiče dělostřelectva a dělovody v roce 1929 jsou duté a byly raženy z 1 mm tlustého tombakového plechu. Připínací jazýček je z 0,7 mm tlustého tombakového plechu. Je 10 mm široký a má 12 mm od horního okraje přibližně 5 mm půloblouček, který směřuje nahoru od zadní stěny podložky. Horní část jazýčku je přiletovaná na zadní stranu odznaku. Takto vyrobené odznaky byly chemicky upravovány, hnědě mořeny a voskovány, aby se docílilo požadované povrchové úpravy. Tyto odznaky měly dva stupně. Odznak pro střelce odpovídal uvedenému popisu, ale odznak první třídy měl štítek se zbraní postříbřený, nelesklý na způsob starého stříbra. Následně bylo rozhodnuto o zvýraznění odznaku pro střelce první třídy a další vyráběné odznaky měly postříbřený štít lesklý.

Střelecké odznaky vyráběné od roku 1938 se liší tím, že byly vyráběny ze silnějšího materiálu a byly sestaveny ze tří částí:

1. nosné podložky,
2. štítku,
3. připínacího jazýčku.

Střelecké odznaky mají tvar kruhu o průměru 46 mm s přesností plus, mínus 0,5 mm. Všechny uvedené odznaky se nosily vždy na šňůrce, která byla připevňována uprostřed levé náprsní kapsy blůzy.

Odznaky se rozlišovaly podle výkonnostního stupně. Odznaky pro střelce, vrhače granátů, granátníky a mířiče mají podložku a štítek z tombakového plechu, jsou mořeny a matovány. Ze štítku odznaku a ze znaku zbraně je moření lehce setřeno. Odznak určený pro střelce, vrhače granátů, granátníky první třídy a dělovody má štítek z pakfonového plechu, je zároveň postříbřen, matován a zbraň na něm vyražená je leštěná. Odznak, který je určený pro výtečné střelce, vrhače granátů, granátníky, má podložku z pakfonu, ta je postříbřená. Štítek je z tombaku a je pozlacen. Odznak je matován a zbraň na štítku je jemně leštěná.

Při odchodu z činné služby dostávalo mužstvo za odevzdané odznaky pamětní miniaturní odznaky, které mají průměr 20 mm a byly raženy z pakfonového nebo tombakového plechu 1,2 mm silného. Pamětní miniaturní odznaky se připínaly ke stejnokroji pomocí jehly. V roce 1948 byly odznaky zrušeny.