Pušky plynovky

Roku 1889 si dal francouzský inženýr Paul Giffard patentovat pušku na zhuštěný vzduch nebo plyny. Protože zhušťování vzduchu bylo nákladné a tekutý vzduch nebezpečný, dal vynálezce přednost kysličníku uhličitému. Tento plyn se dá zhustit při teplotě 0° C tlakem 36 atmosfér nebo při -30° C tlakem 18 atmosfér v bezbarvou tekutinu, která se, jakmile tlak ustane a teplota se zvýší, změní zase v plyn. Před první světovou válkou pušky Giffardovy vyráběla francouzská zbrojovka "Manufacture ďArmes et Cycles" v St. Étienne. Obsluha pušky byla velmi jednoduchá, předčila vzduchovku. Komorová hlavice se otočila o 45° vzhůru, do nabíjecího otvoru se vložila střela, hlavice se otočila dolů a natáhl se kohoutek. Giffardovy pušky se vyráběly s hladkou hlavní (pro broky) ráže 8 mm a s drážkovanou hlavní ráže 4,5, 6 a 8 mm. Pušky s drážkovanou hlavní střílely přesně na vzdálenost 25 kroků. Ve švédské armádě se užívalo před první světovou válkou k střeleckému výcviku zvláštní pušky na kysličník uhličitý. Vynález Giffardův byl dlouho zapomenut a až téměř po sedmdesáti letech se začaly v Americe vyrábět zbraně založené na stejném principu.