Bitva u České Skalice

Dne 27. června 1866 v 6 hodin večer podal velitel VI. rakouského armádního sboru podmaršálek Vilém Ramming hlavnímu velitelství severní armády zprávu o bojích na VÁCLAVÍCÍCH a VYSOKOVĚ, o ztrátách svého sboru a o ústupu k ČESKÉ SKALICI. Žádal důrazně o posily nebo vystřídání pro případný nepřátelský útok.

Brigády VI. rakouského armádního sboru zaujaly u ČESKÉ SKALICE postavení na levém břehu Úpy v prostoru mezi nádražím a výšinou Na hradě. Brigáda Waldstáttenova na levém křídle, brigáda Rosenzweigova uprostřed a brigáda Jonákova na pravém křídle. Zálohu tvořila brigáda Hertweckova. Postavení bylo chráněno předními strážemi.

    Boj u českoskalického nádraží

Podmaršálek Ramming zaujal toto nevýhodné postavení především proto, aby při předpokládané rakouské ofenzívě nestála druhého dne sboru v cestě rozvodněná Úpa. Podle rozkazu vrchního velitele rakouské armády byl 28. června v ranních hodinách VI. armádní sbor vystřídán VIII. armádním sborem pod velením arcivévody Leopolda. Rakouský VI. armádní sbor obdržel rozkaz postavit se do zálohy. Kromě toho byl k DOLANŮM poslán IV. armádní sbor pod velením podmaršálka Festetiče.

Rakouský VIII. armádní sbor zaujal u ČESKÉ SKALICE toto postavení:

1. Brigáda Schulzova obsadila nádraží s přilehlými budovami a návrší jihozápadně od něho. Část nádraží a nejbližší domy střežil 31. prapor myslivců. Na návrší stál v prvním šiku 8. pěší pluk a v druhém šiku 74. pěší pluk, na svahu k železniční trati brigádní baterie děl. Pravý bok brigády kryl 3. hulánský pluk arcivévody Karla.

Východní část nádraží obsadil 4. prapor 36. pěšího pluku, přilehlé domy v okolí dnešní restaurace Na bojišti 4. prapor 75. pěšího pluku. Oba prapory dorazily z JOSEFOVA.

2. Brigáda Kreyssernova obsadila výšinu při severovýchodním okraji města nad silnicí z ČESKÉ SKALICE do ZLÍČE. V prvním šiku stály 24. prapor myslivců, 21. pěší pluk a baterie děl, v druhém šiku 32. pěší pluk. Na této výšině byla rozestavěna sborová dělostřelecká záloha.

3. Brigáda Fragnerova zaujala postavení na výšině Na hradě (314 m). Nejdále na levém křídle stál 5. prapor myslivců, směrem k městu 77. pěší pluk a 15. pěší pluk. Baterie děl byla předsunuta dopředu. Silnici k ČERVENÉMU KOSTELCI chránily u ŽERNOVA jízdní oddíly brigády Schindlockerovy.

Když VI. rakouský armádní sbor ustoupil od ČESKÉ SKALICE, převzal arcivévoda Leopold 27. června mechanicky jeho nevýhodné postavení. Neuvažoval ani o zabezpečení přechodů přes rozvodněnou řeku v případě prohrané bitvy. Postavení dvou rakouských brigád v prostoru výšiny Na hradě nedovolovalo žádný manévr a vojska byla navíc dobrým terčem pro palebně silnějšího nepřítele. Shodou okolností mělo rakouské vrchní velení 27. června 1866 u ČESKÉ SKALICE k dispozici tři armádní sbory a mohlo je postavit proti jedinému sboru pruskému. S touto přesilou bylo možno nepřítele porazit, zatlačit ho zpět do náchodského průsmyku, a tak ke Gablenzově vítězství z minulého dne připojit další úspěch rakouské armády.

Z původního rozkazu vrchního velitele rakouské severní armády Ludvíka Benedeka vyplývá, že i on se přikláněl k možnosti napadnout nejprve armádu pruského korunního prince, kterou měl na dosah, a potom teprve udeřit na první pruskou armádu prince Bedřicha Karla, operující zatím v okolí řeky Jizery. Kolem desáté hodiny dopoledne navštívil polní zbroj mistr Benedek v doprovodu důstojníků generálního štábu ČESKOU SKALICI a na doporučení svých poradců se rozhodl k osudnému řešení - bez boje ustoupit od ČESKÉ SKALICE.

V 11 hodin byl vydán rozkaz, aby IV. armádní sbor zůstal u DOLAN, VI. armádní sbor ustoupil k DOUBRAVICI a LANŽOVU severozápadně od DUBENCE a VIII. armádní sbor k ZALOŇOVU u JAROMĚŘE.

Velitel V. pruského armádního sboru generál Steinmetz se naopak odhodlal k útoku na ČESKOU SKALICI, přestože mu byla odmítnuta pomoc 2. gardové divize, neboť byla poslána k podpoře generála Bonina, bojujícího u TRUTNOVA.

Pruský V. armádní sbor zahájil pochod k ČESKÉ SKALICI kolem desáté hodiny. Generál Steinmetz chtěl nejprve zaútočit na levý bok rakouského postavení, neboť jej pokládal za nejslabší. K splnění tohoto úkolu byla stanovena 9. divize pod velením generála Löwenfelda. Počala postupovat třemi proudy severně podél železniční tratě od VYSOKOVA k ČESKÉ SKALICI. Sborová záloha dělostřelectva zaujala postavení u obce KLENY. V druhém sledu postupovala 10. pruská divize pod velením generála Kirchbacha.

Arcivévoda Leopold neuposlechl rozkazu vrchního velitele a dále setrvával se svým sborem v nevýhodném postavení i po odchodu VI. armádního sboru. Kromě toho neinformoval podřízené velitele brigád ani o rozkazu Benedekově, ani o svém bojovém úmyslu.

Připoučteme-li k všem nedostatkům velitele VIII. sboru nevýhodu postavení a především zaostalost rakouských pěchotních zbraní, byla porážka tohoto rakouského sboru nevyhnutelná. Kolem jedenácté hodiny dosáhla pruská 17. pěší brigáda Ovčáckého kopce (A 384,5 m) u STARKOČE a postupovala třemi proudy k ČESKÉ SKALICI. Hlavní síly brigády směřovaly přes DUBNO do dubenské bažantnice, 38. pluk podél železniční tratě k jihozápadnímu cípu bažantnice a 7. granátnický pluk k vesnici KLENY.

Arcivévoda Leopold poslal bez vědomí velitelů brigád proti nepříteli do dubenské bažantnice jeden prapor 75. pěšího pluku jindřichohradeckého. Prapor pronikl až k dubenské myslivně, ale byl nucen ustoupit přesile. Generál Fragner, vida nerovný boj rakouského praporu, rozhodl vyslat mu na pomoc z levého křídla moravský 5. prapor myslivců. Přes veliké ztráty překonali myslivci kopec mezi rybníkem ve ZLÍČI a vojenským hřbitovem a zatlačili nepřítele zpět k myslivně. Dále postupoval prapor myslivců nesprávným směrem napříč bažantnicí k železničnímu náspu. Velitel brigády se domníval, že jde o vítězný postup, a vedl proto celou brigádu uvedeným směrem k lesu přímo proti přesile nepřítele. Brigáda se dostala do husté nepřátelské palby. I když se probojovala k železničnímu náspu, byla úplně rozprášena. V boji padl i velitel brigády generál Fragner. Stejný osud stihl i brigádní dělostřeleckou baterii.

Pruské oddíly pronásledovaly prchající rakouské vojáky a dorazily na kraj lesa. Proti nim nasadilo sborové velitelství bez vědomí velitele brigády 21. pěší pluk čáslavský. Pluk překročil sice železniční násep v ohybu trati směrem k bažantnici, byl však i s posilou od 32. pěšího pluku nepřítelem rozdrcen. Zde padl i velitel druhé rakouské brigády plukovník Kreyssern.

Asi ve 14 hodin dal arcivévoda Leopold rozkaz k ústupu. Nejprve ustoupila brigáda Schulzova, později zbytky obou poražených brigád. Ústup byl v prostoru nádraží kryt 31. praporem myslivců a prapory 36. a 75. pěšího pluku a na výšinách Na hradě 5. a 24. praporem myslivců. K ČESKÉ SKALICI se blížila hlavní síla V. pruského armádního sboru.

Pruská 19. brigáda postupovala přes DUBNO - ZBLO V - ZLlČ, aby obsadila levé rakouské křídlo, 20. brigáda postupovala přes DUBNO (bažantnici) k nádraží, k dnešní restauraci Na bojišti a k silnici do ČESKÉ SKALICE.

Ústup rakouských brigád přes město a především přes rozvodněnou Úpu probíhal ve velkém zmatku. Asi v 15 hodin padlo nádraží. Po tuhých pouličních bojích Prusové obsadili ČESKOU SKALICI.

Rakouský VIII. armádní sbor ustoupil do VELKÉHO TŘEBEŠOVA a ZALOŇOVA. Rakouský IV. armádní sbor postoupil od DOLAN k SVINIŠŤANŮM s předsunutými hlídkami ve směru k ČESKÉ SKALICI.

Podle literatury č. 3 ztratil VIII. rakouský armádní sbor v bitvě u ČESKÉ SKALICE celkem 205 důstojníků, 5 372 mužů a 197 koní. Prusové ztratili celkem 62 důstojníků, 1 300 mužů a 26 koní.